Na Pražském masarikově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci leželi na lavyčkách, ale vypadali, jako bi byly také mrtví. Na pražce padaly těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěli, shromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevily lydské postavy, z nichž se vyklubali první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokiny svím zamněstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný dení ritmus.