Frantíkův dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarů. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psů, hlasy ptákú znějící jako hú hů, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do ůkrytu. Měl nejlepší úmysly, úspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistům, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhů. Podle V. Řezáče