Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.