Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karoséryi. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.