V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roli komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.