Tatínek byl velký čtenář, od dětsví nás zásobil knížkamy, což nám nijak nevadilo abychom více méně potají nepročítali celou jeho knihovnu od Havlíčka a nerudy po Soudní lékařství. Mimo to náš starý pán zkládal slavnostní proslovy a pak je pohnutým hlasem předčítal rodině. Protože byl velyký a sylný, napodobyli jsme ho mi kluci s nadšením. Už od nějakých osmy let jsme skládali veršované vynše a jinou toho druhu příležitostnou poeziji. Rád to vyděl a povzbuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlinářku z hronova, sbožnou, moudrou a přitom veselou jako zkřítek, plnou písniček, úsloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živým stělesněním lidového ducha i jazika našeho kraje.