Bil jednou jeden sedlák a ten mněl velyce marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával ji. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Když to žena vyděla, odstěhovala se zpátky ke svým rodičům. Co tet? Bude nejlýp zoufalství utopit v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejbliší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abich povídal. Zbyl my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámi hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vyjel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovy se najednou ulevilo.