Bil jednou jeden sedlák a ten měl velyce marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby jí sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokut nebyly na mizině. Kdyš to žena viděla, odstěhovala se zpátky ke svým rodičům. Co tet? Bude nejlýp zoufalstvý utopit v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abich povýdal. Zbil mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek zpíval a sedlákovy se najednou ulevilo.