Probýhající únorový lyžařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v peci pod Sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři, a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si, že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky narážely na okení skla. Týdení pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavi o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávali mýsta okolo trasy kde by hoši mohli být. Kuželi svítilen nahradili denní světlo, protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blýzké údolí a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho objetavost zachránila Luďkovi a pavlovi život, když se nerozumně rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od úzkosti minulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.