V knihovně byla tma jako v hrobě a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svýtilnu, aby mezi řadamy knih viděl na cestu. Svit lampi jako by se vznášel ve vzduchu. Oddělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy oděloval od zbitku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekli. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo, tam stála slova v jazycích jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna, která mu připoměla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jako by věděli, že je tu někdo kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhly pronikavé skřeky při nichž Harrymu stydla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.