Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfycké. S hlavamy nabitými vědomostmy se blýžíme k námi vyvolené škole, gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní skouška z Českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové vsi nebo Moravském Krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadaly zcestné… Po skončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlivé maminky a vidali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.