Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosériy. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.