Bil jednou jeden sedlák a ten mněl velice marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Když to žena viděla, odstěhovala se spátky ke svým rodičům. Co teď? Bude nejlýp zoufalstvý utopit v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllytr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abich povýdal. Zbyl mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovi se najednou ulevylo.