Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studencký vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek připravit taháky naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.