Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bylo ale přece specifycké. S hlavami nabitými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, gymnáziu Havlíčkův brod ve štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem zjednal si a začal začal diktovat. V diktátu se objevily tak strašlivé věci, že jsme se mohli jen ztěží vyvarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadaly zcestné… Po zkončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlivé maminky, a vydali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.