Každodení ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specifické. S hlavamy nabitými vědomostmy se blížíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu Havlíčkův brod ve Štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si pořádek a začal diktovat. V dyktátu se objevily tak strašlivé věci, že jsme se mohli jen ztěží vyvarovat nemilých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadaly scestné… Po skončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlyvé maminky a vidali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.