Jste vzhúru? Vstávat! Jde se na borůvky! Za púl hodiny opravdu vyrazili. Vúdcem borůvkářú byl Vojta. Neúnavně vyhledával neschúdné stráně, kde zústaly ostrůvky neočesaných borůvkových keříků. Bylo ůmorné vedro a začátek borůvkové výpravy byl neůspěšný. Jana si stěžovala,jak je trhání únavné. Někdo z chlapců však zatoužil po míse vdolkú s borúvkovými povidly. To bylo důležité. Závody borůvkářů začaly. Trhali borúvky do malých hrnků a sypali je do kbelíkú ve stínu. Aby se zabránilo sporům o počet nasbíraných hrnečkú, zústala u kbelíkú Julinka. Byla ůzkostlivě pozorná a neúplatná. Plnila úkol rozhodčího celkem ůspěšně. Kdo pomýšlel na stupně vítězú, musel neůnavně trhat, nesměl od keříkú borúvčí ani hlavu zvednout. Dlouho byla nejúspěšnější Julinčina sestra, ale pak na její rekord zaútočil Vojta a zvítězil. Podle H. Šmahelové