Šedá budova byla tichá, jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepýřila se a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny ale vrabci se polekali a rozlétli se. Nikdy nestála tak blísko trati a vjedomí, že se může klidně procházet u kolejí jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazili žluté kvítky, které byli umazány od kolomazy. Stály na nich kapky rosi, třpytily se, a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý, nepovolil ani pod nechtem. Vtom dívka uslyšela vlak, uskočila v poslední chvíly, ale vlak jel po druhé koleji. Rozpustile se zasmála a vyběhla na rampu.