Na nový rok, v ten vijimečný den, si dáváme přetsevzetí, abichom se zbavili zlozviků či nekalích úmyslů. Pro mě bude zřejmně tou chvílý slibů okamžik, kdy mně poštou dojde vyrozumnění, že jsem se stal studentem gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně. Kdybyste jen tušili, jak se změní múj životní stil, překročím-li práh vytouženého gymnázia! Vím že hry, jimš jsem se odával na základní škole, nenávratně uplynuly a že nastupuje období usilovného nabívání vědomostí, a to bez zbytečného plítvání časem. Musím také promislet, jak budu zvládat své sportování a jak si rozvrhnu trénink. Rozhodně však chci zůstat hbitý, a ne neohrabaný jako kopyto nebo pomalí jako hlemížď. Těším se na hodiny České literatury, neboť jsem od děctví horlivý čtenář. Jsem srozuměn i s tím, že zhlédnu většinu představení v městském divadle v Brně. A co ještě slíbím? Nebudu žvíkat při vyučování, nebudu tropit povik o přestávkách a zdvořile se budu zdravit s tamějšími učitely. Nic ze svých předsevzetí nepovažuji za oběť, protože sistematické vzdělání, které mi škola poskytne, je pro mětou nejcennější hodnotou.