Jednou přinesl děti z blzké vs doktorov malého šimpanze. Bl sotva roční, churav a zeslábl. Po injekcích se mu brz ulevlo. Za čtyři dny ho ldé ve spánku vnesl z pokoje, kde předtím přebval. Jakmle se probral z vědom, rozhlížel se. Chtěl bt pořád s lékařem, který ho vléčil. Doktor mu tedy vstlal bedýnku u sebe v pokoji a bdlel spolu. O nedělch bral doktor Pluma s sebou do pralesa. Ldoop bstře pozoroval okol, občas vlezl na mangrovník a zmzel na dlouhou chvl mez zralm plody. Obvkle něco shodil i doktorov. Když ve větvch uslšel nějaký neznám zvuk, vplašeně sjel po kmeni a usadil se na doktorovch ramenou. Po čase doktor msll, že b měl Plumov nabdnout volnost. Je už skoro dospěl, slný a najde si živobtí. Zdálo se, že vůbec nemysl na svého veltele. Doktor se chopl příležitosti a vtratil se. Kapky tropckého deště začal bubnovat do střech pavlonu a ldé bl rádi, že jsou spolehlvě ukryti před přírodním živl. Když doktor usnal, uslšel z chodb jakés škrábání. Doktor vskočil a otevřel šimpanzov. Plum se tvářil včítavě. Od té dob si doktora bedlvě hldal a ani při vpravách do pralesa se od něho nikdy přílš nevzdáll.