Chvíli poté, co se zpráva o požáru rozšířila po celé vhlídkové restauraci, se hosté požárem téměř bavili.  Několik hostů se sice vtratilo a odjelo výtahem, ale ostatní zůstal.  Po skupinkách vcházeli na terasu, aby se podíval, co se děje v ulicích hluboko pod nim.  Ukazovali si pouliční zátaras a hasičské stříkačky, když se začala objevovat další a další policejní auta.  Pak přijel na tajší náměstí sanitky a v budově mizel drobné postavy.  Za pár minut se ty samé postavičky vynořoval z nitra mrakodrapu se zakrytými nosítky.  Skoro všichni se tlačil na terase, díval se na výjevy, které se nabízel dole, a pomalu ztrácel řeč.  Sněhová vánice a kouř valící se z oken v dolních patrech vditelnost těžovaly.  Přesto bylo vdět csternu.  U dveří do deího baru taxíky nakládal nájemníky v pžamech, kteří odjížděl s minimálními zavazadl trávit noc jinam.  Padající skleněné střep, které se v záři reflektorů leskl jako drahokam, vyklidil náměstí mnohem rychleji než policisté.