Mezi ohradou dílny a posledním činžákem se z jedné strany táhl strm bře zarostl křovm.  Z druhé se blal nízký dřevěý plo běrny železa.  Proti poslednímu činžáku stila do ulice opuštěá ulička, na jejímž konci parkoval kropicí vz.  Mohutný zadek, který vstrkoval do ulice, svtil čerstvm oranžovm nátěrem.  Posadil jsem se na trávník hne vedle ohrady.  Očouzená omtka, několik továrních komín, které čněl za nejbliími střecham, nedaleká trať, odkud jsem slšel drnčivé posunování vagon, m připomínal mé nejraější dětví.  V pl deváté přiharašilo nákladní auto a palo na chodník před běrnu haldu plechovek.  Ty plechovky nebyl kupodivu ani rezavé, ani pomalované, dokonce ani pomačkané.