Pan Hrous měl hospdku na samém břehu Vltavy.  Bylo to hledné staveníčko ve stínu košatých kaštan.  Pan Hrous mu dal to pojmenování myslně.  Na stěnách dvou pravných pokojík visely rybářské sítě.  Na policích stály řady džbánk a hrníčk, do jakých hastrmani ukrývali dušičky.  Stěny byly plné obrázk ryb.  Večer co večer tu návštěvník mohl naslouchat příběhm rybář a vorař.  A co nabízeli hostm?  Inu, lahdky.  Ta vně!  To voněly polévky z okoun, cejn a lín, to se pekly vábné kousky kapr a hoř.  Když pan Hrous nosil na stl, míval tmavozelený fráček, který jeho postavě propjčoval zvláštní pvab.  Všimli jste si těch dlouhých šos?