Se všem svm známm jsem se hodl na tom, že se těží najde cela dokonal člověk.  toho tedy správně vvozuji, že i mj otec bude tižen nějakým nedostatky. Kdykol však na toto téma lehka zavedu řeč, dozvm se, že mám končit a že jsem drz mladík. prava i leva doma slchám, jakým úžasným dlouhodobm cíl se mj otec vždycky řídil, ale nezpchl. Táta pak zpravdla ještě napl žertem zvolá, že jeho vlastní dokonalost bla vkoupena tvrdým mozol. A mamnka spšně dodává, že kdybchom ty puchýře jednou patřil, jistě bchom se děsil. Těmto přátelským slov rodiče odbvají moje ryz snahy o pětné zjištění pravdy. Vždyť ale nehroz, že by se přede mnou někdo trapnil. Naopak. Šťastnou náhodou jsem se dozvděl, že prý táta bl po cel čas studia doučován soukromým učitel. A když m pak jeho starší sourozenci vprávěl o veselých vsvědčeních, jaká nosval v předešlch letech, otec v mch očích ještě vce toupl. Proč s stále msl, že by se hodil?