V příštích dnech se sjelo do ámecké tvrze mnoho vznešených hostí. Jedlo se, plo a o ničem jiném se nemluvlo, než o blžící se velké události, o souboji, který rozhodne o budoucch majitelch panstv zdejšího kraje. Jednoho sluého dne uprostřed léta sešl se hosté v blkém březovém háji. Jako poslední přicházejí zemanov snové. Lesní rohy zasténal. Šíp vlétly z napjatých tětiv. Dva stíny vykreslil na obloze stejné oblouky. Oči všech letěl s nim ale nestačil jejich rychlosti. Hluboké ticho náhle proloml nadšený šum kolemstojících. Opět zazněl táhl zvuk lesního rohu. Souboj končil. Okamžik, který rozhodl o budoucích vládcích této krajiny mnul. O kterém ze zemanovch snů budou moci říkat, že je vtězem? Ale tváře těch, kteří horečně hledají odpově, zstaly udiveny a děšeny. Dva šípy, dva střelci, a přece nikdo z nich nevhrává. Ostří šípů dopadla v krátké vzdálenosti od sebe stejně daleko. div pojal všechny, kteří stál kolem. Starý zeman vraštil čelo, a nenacházeje najednou slov, přistoupl k obma snům.