Dni se prodlužoval a dolinu zaléval paprsky slunce. Vrstvy sněhu tál a zbyl už jen na odvrácených místech při úpatí skal. Okraje ledových polí v noci zledovatěl, ale přes den z nich odtékal modré potůčky s vytrvalým šelestěním. Úbočim se táhl špinavé bílé valy, ale i ty se rychle zmenšoval. V lavinových korytech začal rašit chomáčky trávy, na kterou čekal kamzíci a svišťové. Nejšťavnatější trsy rostl na ojedinělých a nesouvislých trávnících mezi skalními žebry. Uprostřed svahu se před ústím nor objevil vyhrabané ucpávky ze suché trávy, hlíny a drobného štěrku a hned potom se vynořil mezi velkými balvany svišťové. Zpočátku se jen lenivě a ospale vyhříval na slunci, ale den ode dne byl více čilí a pohybliví. Kamzíci zaslechl jejich hvízdání až nahoře na úbočí, kde si vybíral nejlepší trávu. Rozhlížel se a pátral po příčině náhlého poplachu. Obloha byla jako vymetená, orlové se ještě neukázal a ani ve svahu se neobjevil žádné nepřátelské bytosti. Za chvíli hvizdy utichl a svišťové zmizel hluboko v norách.