Vesnice v odol se probouz. Dr si odkokrhala a odkdákala své ze dvora se ohlásl dobtek hlubokým tóny, lidi ještě není slšet. kdy na kostele raí zvon ukončí svou povdku, ob se první známky lkého života. Bledý kouř začne stoupat nad jedním komnem, nad druhým, třetím na konec všech padesát nebo šedesát kom celé vs poslá svj dech k svtle modré obloze. Kouř se zvedá nevsoko nad střechy, je říý, takže se brz rozplvá v čisté vzdušné báni nad vs. Nemže bt na světě nic mrnějšího a mruplnějšího než toto dýchání jitřních lkých ohnišť. Stojíš nad vs, vdiš průsvtné stuky a vlajky kouře, jsou tak bez tíhy a tak nehmotné, že nemslíš ani na hrnečky na plotnách, na kávu, mléko, poléky, ohřívané placky, zdá se ti jenom, že jsou to kouře raího obtního obřadu, kterým se pokorní lití tvorové připomínají nebesm, a znamení, která podávají jeden druhému a celému svtu, že přečkal noc a že v mru a kldu se započal jejich nov den.