Šero se sneslo na kraj. Nad oborem vbledl poslední proužek ržového červánku a už jen svtlejší plocha oblohy naznačovala, že tam před chvlí zapadlo slunce. Hajný Straka tupoval tezkou pod Zlatým vrchem. Znal ji dokonale a i v přítm se vhnul všemu, co by působilo hluk. Hned za hájenkou nabl pušku. Dnes vzal ebou i lovecký tesák a do brašny slnou svtilnu, kus špeku a krajíc chleba. Na obloze blkala první hvězda a z blíka se ozvala sova. Kos prodlužoval přestávky mez poslední večerní písní, byl stále tií a unaveně trlkoval. Když hajný docházel k louce, začal koncertovat cvrčci. Vsokými, pchlavými tóny zaplnil cel prostor a přehlučel i zvonění vody v potůčku.