Za sedmerým horam a devaterým vrchy žije jeden z osm bratří mého otce, náš strýc Archibald Postava. Někdy se opravdu domnívám, že jde o pohádkovou btost. Občejný člověk se ani nemže pšnit tolka desítkam, ba stovkam životních úspěchů. Během svch tří až sedm obvklch ročních návštěv u nás se vždycky holedbal dvěma státním kouškam. K dovršení všeho neštěstí nedávno k prvním dvěma přidal ještě třetí ze švéštiny. Maminka řekla, že kdyb ml ke každému ze tří jazků také jednu hlavu, bl b pěkná trojhlavá saň. Strýc m zaujatě vyprávěl, že človk mže hovořit třeba pětadvaceti světovm jazky, ale nad řádnou státní koušku není. Odvětil jsem, že je m to jedno, ale on řekl, že b mi to mělo bt dvojí a že jsme u nás všichni stejní, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Kdy já si ale nemohu pomoci. I kdyb se pšnil mliardam státních koušek a tisíci diplom, proč jen se ti dospěl pořád tak strašně vtahují?