Údol blo zalto svtem měsce. Skál na hřebeni světélkoval. Kamzci odpočíval na skalní vspě. Kamzče dřímalo blzko své matky. Kamzce každou chvl zdvhla hlavu a rozhlžela se. Nikde se nepohnulo stéblo tráv ani větvčka kosodřevny. Náhle kamzče uvdělo, jak se mez skalam mhl obrovtý stín a nehlučně mřil k jejich vspě. Vr se blžil, aniž hnul křídl. Kamzčí máma se vrhla proti vrov, ten se vhnul srážce a prudkým obloukem zvřil vzduch. To už vskočil i ostatní kamzce a čekal, co bude dál. Vr však zaletěl mez skál u jezrka a zmzel jim z očí.