Naši spž navštívl lep slepš. Zdal vskutku byl lep, m nevme, tvrzuje to jen moje mladší sestra, která neum říkat s. Ať bl ale takov či dokonce tepilý, nevdom musel bt cela jistě. Vždyť vbrat si mez tisíci zrovna naši pustlou spžírnu je ryz a hol nesmsl. Letm pohled hora dolů by ho pravil o skutečnosti, že m rodiče, sestra a já jsme konzumoval vše už před třem týdny. Splést b ho snad mohlo jedině na dně sklenice menší množstv čehos, co se nechutně lep, ale nazvat to medem m brání stud. Dále pak v hloub polc zblo několk zvláštních útvarů, které se snad kdys mohl nazvat ztvrdlm chleb, dnes však už se stal regulérními zkamenělnam. "Zbabral jsi to, hloup tvorečku," volali jsme borem, když jsme ho v koši bědovaného několikadeím hladovním pouštěl oknem do tráv v zahradě. Příště snad osnuje svůj plán na teč spžírny lépe.