Moji rodiče se jmenují Postavov a často se podle toho chovají. Jako kdyb hrál v nějakém velm příkladném flmu. Jana a Eva Svobodov se mi proto někdy smjí, Petr a Pavel Kabátov to přecházejí taktním mlčením. Co všechno se jenom u Postavovch nesm! Skoro všechno, co je u Novákovch normální. U Novák se například sm sníst moučník před hlavním jídlem, to tedy u Postav ne. U Zubatých nebo u Dítět dokonce i před polévkou! Také Svobodovc prý proti tomu nic nemají, jak mi říkal bratři Nov, kteří byl u rodiny Svobodov nedávno na návštěvě. Někdy se mi zdá, jako kdyb přjmení částečně přeurčovalo osud člověka. Například spolužáka Šimice, který je velmi neobratný v tělocvku nejspše proto, že jeho přjmení vpadá jako neskloé. I z Šimiceho si tudí kdekdo trop žerty, a já tak zstávám alespoň občas stranou posmchu všech těch Kadleců, Šveců, Tomšů, Novch, Hořejších a Hrabětů.