V sedm letech jsem chtěl spolu se svm dvěma kamarády ke stíhacímu letectvu. Chtěl jsme se stát vojenským ploty. Když jsem to řekl doma, mamnka se hrozila a pravla, že jsem se snad bláznil. V osm letech jsem proto názor měnil a chtěl jsem se stát běračem odpadk v parcích. Tatínek se smál a říkal, že jsem vojenský běh a že s takovm a podobným se armáda nemazl. Ale s děkými názory člověk nevstačí celý život. Zbude mu na ně zpětně jen směšná vzpomínka. krátka mezi dnešním třináctiletým už se zřídka najde takov, který b se natolik žil se svm mladistvm sny, že by se zdráhal je opustit. přesnili jsme své přestav o budoucnosti. hodou okolností ovšem mnoz měřují k jiné krajnosti. Chtějí se stát herci a modelkam. Já nikomu zabraňovat nebudu, ať se jim jejich sny plní, ale ať za mnou potom pozdile nechodí.