Tak jsem se předevčírem dozvděl, že jsem roafný mladý muž. Co to jen do té Vilm vlo? Rohlásil jsem, že se tomu nařčení nehodlám vpouzet, ale že si to s ní rozhodně vřídím. V podstatě m to překvaplo, protože s Vilmou jsme bezpochyb vždy měl přátelské vztahy, jen zřídka narušované občasným laskavm žertíky. Hned jak jsem přišel dom, vletěl jsem do otcov knihovny a na polci vedle psacího stolu jsem obvl Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Knihy m po pravdě řečeno nikdy zvlášť nezajímal, ale tentokrát lstuji jako zbavený smslů. Roáhlý, roedlina, rotřílet, rovítit. Vždyť tu to slovo ani nemají! Vzáptí však mj zrak padne o několk řádek níže. Roafný! Rozčileně čtu: uvážlv, moudrý člověk. Musm se Vilmě beodkladně omluvt! Snad to stihnu včas a snad m promne, abchom i nadále bl jen vldně špičkujícím kamarády.