Bl jednou jeden mudrc, jeho sláva obletěla svt. Říkalo se, že není otáky, kterou b neuml zodpovědět, že není sporu, který b neusmřil, a není žáka, který b od něj neodešel moudřejší. Jednoho dne ho navštívla žena s malm chlapcem a těžovala si: „Mstře! Mám velké trápení se svm snkem. Vš, je hodný, šikovný a bstrý, ale má strašnou chybu. Včně musí mlsat. Sní všechno slaké, co mu přijde pod ruku!“ „Dobře,“ pravl učenec, „odejděte, vraťte se příští týden a já si váš problém zatím promslím.“ Ženu to sce udivlo, že na tak prostou radu musí čekat, ale samozřejm poslechla. Za týden přivedla chlapce znovu. „Ještě jsem otáku nevřešil,“ dychl mudrc. „Odejdi a vrať se za týden.“ To celé se stalo ještě jednou. Tepr po třech týdnech mudrc chlapce přivolal: „Poslš,“ řekl mu vážně, „nemlsej tolk. Věř m, človk se be toho obejde.“ S tím chtěl oba propustit. Ale ženě to nedalo a klamaně ho oslovla: „Odpusť m mou smlost, ale to je všechno? To jsem přece synkov řekla už stokrát! O tom jsi potřeboval přemšlet tři týdny?“