Chvíli poté, co se zpráva o požáru rozšířila po celé vhlídkové restauraci, se hosté požárem téměř bavili. Několik hostů se sice vtratilo a odjelo výtahem, ale ostatní zůstal. Po skupinkách vcházeli na terasu, aby se podíval, co se děje v ulicích hluboko pod nim. Ukazovali si pouliční zátaras a hasičské stříkačky, když se začala objevovat další a další policejní auta. Pak přijel na tajší náměstí sanitky a v budově mizel drobné postavy. Za pár minut se ty samé postavičky vynořoval z nitra mrakodrapu se zakrytými nosítky. Skoro všichni se tlačil na terase, díval se na výjevy, které se nabízel dole, a pomalu ztrácel řeč. Sněhová vánice a kouř valící se z oken v dolních patrech vditelnost těžovaly. Přesto bylo vdět csternu. U dveří do deího baru taxíky nakládal nájemníky v pžamech, kteří odjížděl s minimálními zavazadl trávit noc jinam. Padající skleněné střep, které se v záři reflektorů leskl jako drahokam, vyklidil náměstí mnohem rychleji než policisté.