Všel jsem z boudy u lesní škol a zalkal jsem se čistým vzduchem. Dvě křivonosky na jedl se rozvprávěl, ozvalo se mnohé pípání. Od mtinky přefčel do jedlovch korun houf jíkavců a spoustil povk. Křivky popolétl do nitra hvozdu a odsud zral, co se děje. Kuna, která spala na půdě v seně, se probudila a unikla škvrou ve vkýři. Vběhla do nejvšších větv nejblžšího stromu. Frr, vstřell ze stromů jíkavci. Zamával křídl a bl pryč. Kuna bla rozladěná, že musla vkldit půdu, a spěchala ke svému náhradnímu bdlu. Loni si v dutém kmenu vstlal lože starý veverák a ona ho při jedné vpravě přistihla, jak si tam vspával. Chutnal jí vborně a jeho příbtek zabrala pro sebe. Dlela tam pokaždé, když bouda bla obdlena ldm. Vpravla se tam i teď. Proti ní vrazla mladá veverka, takové vžle, div ji nasrazla z větv. Veverka naštěstí běžela k boudě a kuna si její pronásledování rozmslela.