Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosérii. Stačilo aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.