Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.