V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roly komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blískavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.