V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roly komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.