V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komickou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komik Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.