Tatínek byl velký čtenář, od dětsví nás zásobil knížkami, což nám nijak nevadilo abichom více méně potají nepročítaly celou jeho knihovnu od havlíčka a Nerudy po Soudní lékařství. Mimo to náš starý pán skládal slavnostní proslovi a pak je pohnutým hlasem přetčítal rodině. Protože byl velyký a silný, napodobyli jsme ho my kluci s nadšením. Už od nějakých osmy let jsme skládali veršované vynše a jinou toho druhu příležitostnou poeziji. Rád to vyděl a povzbuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlynářku z hronova, zbožnou, moudrou a přitom veselou jako skřítek, plnou písniček, ůsloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živým stělesněním lidového ducha i jazyka našeho kraje.