Byl jednou jeden sedlák a ten měl velyce marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokut nebyli na mizině. Když to žena vyděla, odstěhovala se zpátky ke svým rodičům. Co tet? Bude nejlíp zoufalstvý utopit v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejbližší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abich povýdal. Zbil my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámi hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek spíval a sedlákovy se najednou ulevylo.