Byl jednou jeden sedlák a ten měl velice marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokud nebyli na mizině. Kdyš to žena vyděla, odstěhovala se zpátky ke svím rodičům. Co teď? Bude nejlíp zoufalstvý utopit v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllytr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povídal. Zbil mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srdce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek spíval a sedlákovy se najednou ulevilo.