Vašek s Brokem mířili k úské pěšině, která vedla ůdolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazyl. U tůňky spatřil velykého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle bil celí černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vypjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, aby stichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bylo vidět, že něco polkl. Pak zklonil hlavu a váhavje vykročil proti proudu. Zřejmě k další tůňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, abi ptáka nevirušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešli až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy neviděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, abi mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok mněl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá myš, a rozhodl se, že ji vyhrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.