Vašek s Brokem mířily k úské pješině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazyl. U tůňky spatřil velykého ptáka, na první pohled čápa, jenže tenhle byl celý černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vypjal a temně zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, aby stichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vymrštil a bilo vidět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavje vykročil proti proudu. Zřejmě k další túňce. Vašek počkal, až se vzdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevirušil, kradli se s Brokem strání a k potoku sešly až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovi a nakázal mu, abi mu v hájence připomněl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok mněl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá myš, a rozhodl se, že ji vyhrabe. Přednímy tlapkamy odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.