Probíhající únorový ližařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu Barborka v Peci Pod sněžkou. Děti se těšili na poslední večeři, a slýbený zmrzlynový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vychřici a sněhové vločky naráželi na okení skla. Týdenní pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavi o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly mýsta okolo trasi kde by hoši mohly být. Kuželi svýtilen nahradily dení světlo protože skrze bílé výření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulí týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blýzké údolí a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho objetavost zachránila Luďkovi a Pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od úskosti minulé noci, protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.