V jednom malylynkém královstvý žily hloupí mlinář a pišný rybář. Jejich rodiny bydlely pochopitelně blízko u řeky. Oba dva se neustále přely a popichovali. Přitom vodu potřebovaly k živobytí. Život tak rybářovi i mlynářovi nepříjemě plinul v nesmyslných hádkách o vodu. Přes vyší a višší soudy nakonec doputovali až k tamějšímu králi. Král byl milí přívětivý. Umněl však být i přísný a neúprosný. Ptal se rozumně a nestraně, aby sporu správně porozumněl. Obě snesvářené strany byli tedy králem pozorně vyslišeny. Malichernost a titěrnost hádky mezy oběma muži králi připomněly lidskou hloupost.