Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná Instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek, připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.