Nedávno byla v denním tisku uveřejněna reportáž o studánkách v šumavských lesích. Připomněla čtenářům i známé Sládkovy verše a vybídla k zamyšlení nad našimi Vodními zdroji. V mynulých dobách pohlížely lidé na vodu jako na nebezpečný živel, před nímž se musí chránit. Jejich obavy vyplývaly ze zkušeností s povodněmi které přicházeli zvlášť na jaře když v horách tálo a způsobovali velké škody. Proudům vod, jež se řítily jako lavina, neodolaly mnohdy ani sylné stromi a lidská obydlí. Rozvoj vědy a techniky ve 20. století umožnil spoutat neskrotný živel, a přinutit ho, aby lidem prospýval. Dnes jsme si dobře vědomy, že pytná voda je pro člověka nejcenější kapalinou. Na dostatečném množství vody závysí také zemědělská a průmislová výroba. Proto je třeba vodu chránit a ůsporně viužívat všech jejích zdrojů.